Vliv tetování na lymfatický systém

Lymfatické uzliny (též nazývané též mízní uzliny) představují pro nás takovou "čističku " organismu. Dochází v nich k vychytávání škodlivých cizorodých látek a antigenů. Jsou součástí mízního oběhu a navazují na mízní cévy.

Jaký je tedy jejich vztah k tetování a jeho důsledkům?

Částečky, které se nacházejí v inkoustu používaném na tetování, nezůstávají na povrchu kůže, ale cestují uvnitř našeho těla. V podobě mikro – a nanočástic se mohou dostat až do lymfatických uzlin (jak nedávno zjistili odborníci). Zákazníci tetovacích salonů si pečlivě ověřuje řadu věcí (hlavně sterilitu tetovacích jehel), ale jaké je složení inkoustu používaného obvykle k tetování, to je většinou nenapadne.

Většina inkoustů obsahuje nejen organické zbytkové látky, ale také prvky, kterým se snažíme vyhýbat, jako jsou mangan, chrom, nikl nebo kobalt.

Oxid titaničitý patří k nejvíce využívaným pigmentům při tetování. Je též označovaný jako titanová běloba. Při tetování slouží k přípravě různých odstínů. O tom, že jeho mikročástice mohou pronikat do těla tetovaného se vědělo, ale co se doposud nevědělo, že stejná látka může proniknout i ve formě nanočástice.

Pro srovnání:

• mikročástice jsou částicové systémy, které se pohybují v rozmezí 1–1000 μm (mikrometru).
• nanočástice jsou částice menší než 100 nm (nanometru).

A to je právě předmětem pozornosti vědců. Přesně, jaký efekt nanočástice v našem organismu mají, zatím vědci nevědí. Předpokládají ale, že mohou podráždit lymfatický systém.

Odborníci zjistili, že lze dokázat jak migraci, tak dlouhodobé ukládání a tzv. konformační změny molekul jako následek tetování. To vše pravděpodobně přispívá ke vzniku zánětu kůže (případně dalším onemocněním). Problém je v omezené možnosti testovat. Tetování je vnímáno jako tzv. věc volby a testovat to na zvířatech (o lidech nemluvě) není možné.

Snaží se tělo tetování zbavit?

Samo tetování (stejně jako permanentní make-up) má základ v tom, že nerozpustné barevné pigmenty ukládají do dermální vrstvy kůže. Právě v souvislosti s tetováním byly u jedinců, kteří si ho nechali udělat, objeveny pigmentované (zbarvené) a zvětšené lymfatické uzliny.

Pro naši pokožku představuje tetování trauma. Během procesu tetování tělo usiluje o vyloučení co nejvíce částí poškozené epidermis. To ale není jediná cesta, jak se naše tělo snaží pigmentu zbavit. Buď ho transportuje do lymfatických uzlin, kde je jako cizorodá částice pohlcen fagocyty nebo je "jen" pasivně transportován ve směru lymfatických cév. Může způsobit zbarvení lymfatických uzlin.

Složení tetovacího pigmentu

Barevné pigmenty, používané k tetování, se skládají buď z anorganických barevných kovů a jejich oxidů nebo z polyaromatických sloučenin. Tyto všechny látky jsou považované za tzv. biologicky inertní. V lidské tkáni pak můžeme najít řadu prvků jako nikl, chrom, mangan nebo kobalt.

Reaktivní kyslík a oxid titaničitý

Často používanou složkou tetovacího inkoustu je, jak už bylo zmíněno, oxid titaničitý. Jeho škodlivost pro naše tělo záleží na tom, jakou má krystalovou strukturu. Jedna ze dvou forem je škodlivější. Ta může zapříčinit vznik reaktivního kyslíku, pokud je čerstvé tetování příliš brzy vystaveno slunečnímu záření. Dlouhotrvající hojení tetování pak souvisí s přítomností oxidu titaničitého, společně s poškozením kůže a svěděním.

Navíc, podezření vůči oxidu titaničitému zvyšuje fakt, že Evropská agentura pro chemické látky oznámila, že oxid titaničitý je látka, u které je podezření, že způsobuje rakovinu při vdechování.

Ukládání pigmentu v uzlinách

Problém je v tom, že, jak nyní uvádějí odborníci, druh a velikost pigmentových částic, které se uvolní po tetování ze subepidermální vrstvy kůže, nebyly prozatím podrobněji zkoumány. To, co víme, že průměrná velikost částic se pohybuje v rozmezí od <100 nm do >1 μm.

Z toho vyplývá, že alespoň část z nich je v kategorii nanočástic. Ty se právě mohou dostat do lymfatických uzlin, kde se ukládají a tím dochází k zvětšení těchto uzlin. Vědci prokázala přítomnost toxických prvků, jako byly chrom nebo nikl. Připustili ovšem, že se nedá jednoznačně vyloučit, že mohou pocházet i z jiných zdrojů. Další otázkou je, že nanočástice se mohou chovat jinak než mikročástice. Ovšem zatím nikdo neví přesně jak.

Je možné nyní konstatovat, že při tetování dochází ke granulomatózní reakci na cizorodé látky. Specifický granulomatózní zánět je chronický zánět charakteristický tvorbou epiteloidních granulomů (epiteloidní = připomínající epitel, granulum = zrníčko).

Infračervená spektroskopie prokázala, že v okolních tkáních způsobují strukturální změny. Ovšem je třeba ještě důkladně zkoumat, jaké faktory mohou působit v organismu tetovaných, které mohou zabraňovat dalšímu rozvoji onemocnění.

V budoucích studiích se odborníci chtějí věnovat vlivu pigmentů a těžkých kovů na jiné, vzdálenější vnitřní orgány a tkáně, aby sledovali jakoukoliv možnou biodistribuci částic tetovacího inkoustu v celém těle.