Barborka obecná neboli Barborea Vulgaris se vyskytuje v Evropě, Asii, Kavkazu, v severní Africe a Severní Americe. Rostlina se řadí mezi polní plevele a patří do čeledě brukvovitých. Barborka je takzvaná rostlina dvouletá, první rok obroste růžicí listů v dolní části, druhý rok obrazí květy.
Barborka obecná, Autor: Konrad Lackerbeck - Fotografie je vlastním dílem, CC BY-SA 2.5, Odkaz
Její listy jsou tmavě zelené a květy, z nichž je cítit mírnou vůni chytají žlutou až zlatavou barvu. Květy se výrazně podobají květům hořčice polní. Barborku lze pěstovat i na našich zahrádkách, přežije i kruté zimy s pohádkově zasněženými krajinami, avšak v těchto případech je lepší přikrýt ji chvojím. Je možné ji pěstovat i v nádobách.
Zdroj vitamínu C a betakarotenu
Zajímavostí u této bylinky je, že její listy jsou bohatým zdrojem vitamínu C a betakarotenu.
Jedlé listy
Další předností, kterou je potřebné vyzdvihnout, jsou její poživatelné listy. V dřívějších dobách, kdy salátová zelenina nebyla každému plně k dispozici, se listy přidávaly jako surovina do salátů nebo ozdoba pokrmů. Oblíbené bylo i vaření zelí nebo špenátu z těchto listů. V současné době není Barborka příliš známá, což je jistě veliká škoda. Listy mají ostřejší kořeněnou příchuť, často zaměnitelnou s řeřichou.
Význam v léčitelství
V minulosti byla rostlina vyhledávána předně kvůli své odolnosti pěstování v nepříznivých zimních podmínkách, po celý rok poskytovala důležitý vitamín C a to hlavně v dobách, kdy čerstvé ovoce nebylo samozřejmostí.
Dále byla hodně používána šťáva, která napomáhala při žaludečních potížích a zklidnění trávicího ústrojí. Na druhou stranu tato šťáva povzbuzovala chuť k jídlu. Také se přidávala do směsí pro čištění krve. Oproti tomu listy mívaly dvojí využití; vnitřní i vnější. Listy mají močopudný účinek a zevně se dají použít jako dnešní náhrada náplasti, kvůli jejich hřejivým účinkům.