Artyčok (Cynara scolymus L.) je dnes již poměrně dostupná rostlina. Můžeme ji koupit konzervovanou, ale v sezóně taktéž čerstvou. Konzumace této plodiny není jen způsob, jak zavést novou chuť do svého jídelníčku, poskytne nám to taktéž mnohé zdravotní přínosy.
Česky: Artyčok zeleninový Latinsky: Cynara scolymus Slovensky: Artičoka zeleninová
Léčivé účinky
- Je vhodný pro léčbu jaterních onemocnění (jako je cirhóza, žloutenka, hepatitida) a žlučníku.
- Používá se pro poruchy trávicího traktu, ztráty chuti k jídlu a dyspepsii.
- Působí proti nadýmání, pálení žaludku a nevolnosti.
- Léčí syndrom dráždivého střeva.
- Je vhodný při vysokém cholesterolu, obezitě a dně.
- Používá se k léčbě aterosklerózy.
- Posiluje absorpci živin z potravy a trávení tuku.
- Má slabé diuretické schopnosti.
- Snižuje množství kyseliny močové v krvi.
Použití a přípravky
V rostlinné medicíně se používají zejména listy, a to jak sušené, tak i čerstvé. Artyčokové srdce se používá zejména ke konzumaci.
Artyčoky obsahuje třísloviny, cukrové látky, inulin, fytosterol, esenciální oleje, provitamin A a několik enzymů. Listy artyčoku obsahují řadu fenolových kyselin, flavonoidů (rutin, luteolin), cynarinu a sesquiterpenů.
Artyčok se interně používá jako čaj nebo ve formě tablet nebo kapslí k léčbě onemocnění jater. To díky látkám, které chrání jaterní buňky před poškozením způsobeným volnými radikály, těžkou konzumací alkoholu a dalšími toxiny.
O artyčoku
Artyčok (Cynara scolymus L.), který známe dnes, je kultivovaná forma, která pravděpodobně pochází z artyčokového bodláku neboli artyčoku kardového (Cynara cardunculus). Rostlinu znali již starověcí Římané a Řekové a po staletí ji kultivovali. Jako potrava sloužil artyčok v jižních částech Evropy.
Předpokládá se, že artyčok pochází z Maroka nebo Kanárských ostrovů. Dnes je to důležitá zelenina a pěstuje se ve velkém měřítku v mnoha oblastech světa s mírným nebo subtropickým klimatem, zejména ve Francii, Itálii, Španělsku, Belgii a Kalifornii ve Spojených státech.
Rostlina preferuje bohatou a vlhkou půdu. Rostliny se množí semeny nebo odřezky z podnoží.
Artyčok je vytrvalá rostlina z rodu Asteraceae, která může vyrůst až do výšky 2 metry. Stonky jsou drsné, vrásčité a rozvětvené, a listy jsou poměrně velké a jsou střídavě uspořádány nahoru na stonku. Listy jsou nahoře tmavě zelené nahoře a dole šedé, s trny podél okrajů. Velké květinové hlavy jsou souborem malých, modrofialových květin.
Masité spodní části zákrutu a základna pupenů jsou jedlé části známé jako "srdce artyčoku". Rostlina obvykle kvete v červenci.
Dávkování a podání
Artyčoky jsou lékařsky užívány ve formě bylinných čajů, tinktur, tablet a kapslí.
Jako čaj: Jedna lžíce sušených drcených listů v jednom šálku vařící vody. Čaj se potom luhuje 10 minut. Doporučuje se vypít šálek artyčokového čaje před každým jídlem.
Jako tinktura: tinktura 1: 5 (1 díl byliny na 5 dílů alkoholu). Dávkování 15 až 30 kapek ve vodě půl hodiny před jídlem třikrát denně.
Jako kapsle: kapsle 320 mg třikrát denně nebo podle pokynů výrobce.
Možné nežádoucí účinky a interakce
Artyčok je považován za bezpečnou bylinu, která se používá jako bylinný přípravek a nejsou známy závažné nežádoucí účinky při použití v doporučených dávkách.
Potíže mohou nastat pouze při použití šťávy z artyčoků. Vyskytnout se může zejména alergická reakce, která se vyskytuje hlavně u lidí alergických na rostliny z čeledi Asteraceae. Tato reakce se obvykle projevuje zánětem kůže po kontaktu s rostlinou, řidčeji také alergickou rýmou, otokem jazyka, kopřivkou nebo také záchvaty astmatu po požití artyčoků. V nejzávažnějších případech se může objevit i angioedém. U výtažků z artyčoků a jiných léčivých přípravků s jejich extrakty však nebyly podobné obtíže nikdy pozorovány.
Neexistuje varování před použitím bylin u těhotných a kojících žen, ale vždy je lepší konzultovat profesionální poskytovatele zdravotní péče před použitím bylin jako léku.