Jde se zbavit osteoporózy nebo artrózy?

Angličan, vědec Rex Newnham PhD, D.O., N.D. začal v šedesátých letech 20. století trpět artritidou. Pracoval v té době na výzkumu půdy a rostlin v Perthu v západní Austrálii. Léky od lékařů nepomáhaly. Jako odborník na rostliny věděl, že metabolismus vápníku v rostlinách podporuje bór. Rozhodl se tedy vyzkoušet, zda by bór mohl pomoci i jemu. Začal užívat 30 mg boraxu denně a do 3 týdnů zmizely všechny otoky, bolest i ztuhlost kloubů.

Začal zkoumat obsah minerálů v rostlinách, a objevil velmi zajímavé věci. Na Jamajce postihuje revmatismus kolem 70 % populace. Co je však divné – na Jamajce kulhá i většina psů! Na Fidži je výskyt artritidy u původního obyvatelstva pouhých 10 %, kdežto u přistěhovalých Indů je to 40 %. Jak je to možné?

Když se zaměřil na obsah minerálů v rostlinách, zjistil, že v oblastech s nízkým obsahem bóru (Jamajka) je vysoký výskyt artritidy, a kde je ho v rostlinách hodně, je její výskyt naopak malý. Nedostatek bóru způsobuje revmatismus i psům a všem dalším zvířatům.

Ale co Fidži? Rex Newnham zjistil, že původní obyvatelé se stravují původní, přírodní stravou (s vyšším obsahem bóru), kdežto přistěhovalci jedí dovezenou rýži s nízkým obsahem bóru. Proto je mezi nimi 4x vyšší výskyt artrózy.

Jeho osobní zkušenost se rozkřikla mezi jeho známými, a tak pro ně začal vyrábět tabletky s bezpečným a účinným množství boraxu. Výsledky byly takové, že bez reklamy, pouze díky ústním doporučením, během pěti let rozesílal již 10 000 balení tabletek měsíčně. Přestával zvládat takový nápor, a proto se obrátil na jednu farmaceutickou firmu, aby výrobu převzala a dodávala to na trh ona. 

Jak bylo zabráněno ekonomickému zhroucení systému

Vedení farmaceutické firmy ihned odhalilo, že tento skromný minerál by mohl způsobit zhroucení ekonomiky celého zdravotnicko-farmaceutického průmyslu. Revmatismem (= všechna onemocnění pohybového aparátu) a jeho blízkým příbuzným osteoporózou je postiženo cca 30 % lidí ve vyspělých zemích. Kvůli velkému množství zlomenin stráví takto nemocní lidé v nemocnicích více času než lidé s jinými nemocemi. Jde o tak velký aparát živící natolik obrovské množství lidí, že není možné připustit, aby došlo k jeho zkolabování.

Farma loby má své lidi ve vládních zdravotních komisích a ti zařídili, aby vláda Austrálie v roce 1981 vydala nařízení, kterým vyhlásila bór a jeho sloučeniny za jed v jakémkoli množství a koncentraci.

Rex Newnham dostal pokutu za prodej jedu a zákaz dalšího prodeje tohoto produktu. Tak bylo jednoduše zabráněno šíření jeho léku a bylo zachráněno celé jedno odvětví průmyslu. Byl také zachráněn obchod s neúčinnými, avšak mnohem dražšími přípravky.

Od té doby se zákaz používání boraxu rozšířil téměř na celý svět. Byly vypracovány studie dokazující jeho nebezpečnost. Nějakou dobu se ještě dalo koupit malé množství boraxu s označením jako "jed na šváby a mravence". Na všem, co obsahuje borax, musí být vyobrazena lebka se zkříženými hnáty. To vše efektivně brání jeho konzumaci. Nakonec byl Rexův prodej zakázán úplně. Zakoupit se dá, avšak pouze pro průmyslové účely.

A tak nám vyvstává celá řada důležitých otazníků:

• Lze se uzdravit z osteoporózy nebo artrózy pomocí léků?
• Jaké máme další možnosti?
• Pomáhá mléko?
• Je borax opravdu jedovatý? Nebo existuje bezpečné množství?
• Jak byly provedeny studie o jeho jedovatosti?

Osteoporózu lékaři diagnostikují měřením kostní hmoty. Je-li kostní hmota nízká, předepíší vám léky, které hmotu kostí zvyšují. Používají například fluor. Ten se zabudovává do kostí namísto vápníku a zvyšuje hmotu kostí. Hustota kostní tkáně dramaticky naroste – jenomže se zároveň sníží pevnost kostí. To je důvod, proč v místech, kde se prováděla fluorizace pitné vody, nacházíme dnes zvýšený výskyt osteoporózy. Avšak léky bez fluoru si nevedou nijak lépe. Důvod?

Fakta ukazují, že hmota kostí nemusí mít nic společného s jejich pevností. Ve skutečnosti nezáleží na kostní hmotě, nýbrž na struktuře kostí! Kosti tvoří obrovské množství "trámů", které vždy vyztužují kost ve směru největšího namáhání. Proto se naše kosti stále přestavují, neboť se přizpůsobují způsobu jejich namáhání. Například ženy, které stále nosí vysoké podpatky, mají úplně jinak vyztužené kosti v nohách než ženy používající nízké podpatky. A pokud žena přejde z vysokých podpatků na nízké, začnou ji na nějakou dobu bolet kosti v nohách, protože se začnou přestavovat.

Za stav našich kostí jsou zodpovědné dva typy buněk: Osteoklasty a osteoblasty. Zdravé kosti jsou zdravé proto, že v nich probíhá neustálá vnitřní přestavba. Osteoklasty odstraňují opotřebovanou kost a osteoblasty staví nové kosti – regenerují je. K výstavbě kostí potřebují osteoblasty nejenom vápník, ale také hořčík, bór, zinek a další minerály a také vitaminy – D3, K2 a vitamin A. Zkrátka potřebují celý komplex látek.

Další léky, které se dnes používají (hormonální), brání osteoklastům odbourávat opotřebované kosti. Díky tomu neztrácíte kostní hmotu. Z hlediska diagnostiky to tedy vypadá, že pomáhají.

Tyto léky však zároveň brání i osteoblastům stavět nové kostní struktury, tedy regenerovat kosti. Proto je tato léčba neúčinná. Neztrácíte sice kostní hmotu, avšak struktura vašich kostí je stále více a více narušená.

Samozřejmě se netvoří žádná nová kost, takže otázkou je, co se bude dít, když dojde ke zlomenině...

Někteří vědci zastávají názor, že hustota kostní tkáně je bezvýznamným ukazatelem rizika zlomeniny nebo osteoporózy. 1,2)

Dokonce v jedné studii zjistili, že některé vysoce rizikové ženy, z hlediska nebezpečí vzniku osteoporózy, měly méně zlomenin než ženy, které takové riziko neměly. 3) To opět dokazuje, že lékaři jsou na špatné stopě. 

A co artróza?

Klasická medicína přiznává, že nezná příčinu vzniku této choroby, a nabízí léčbu, která podle toho vypadá – je naprosto zoufalá. Jediné, co nám s jistotou nabízí, je úleva od bolesti. A pak, později, nám nabízí další léky, které mají vyřešit vedlejší účinky léčby artritidy.

Dříve se k "léčbě" používal aspirin ve vysokých dávkách. Ten byl zcela nahrazen nesteroidními protizánětlivými léky, mezi odborníky známými pod zkratkou jako NSAID. Patří mezi ně i ibuprofen, který se stal volně prodejným.

Artritida přináší farmaceutickým společnostem 10 miliard dolarů jen na lécích samotných. 

Proč je léčba pomocí NSAID problém?

Hlavním mechanismem, jak účinkují tyto léky, je snížení syntézy (tvorby) prostaglandinů (látky podobné hormonům, produkované všemi orgány těla a působící lokálně v oblasti svého vzniku). Tím potlačují záněty. Problém je v tom, že tlumí všechny prostaglandiny, ne jenom ty, co mají spojitost s bolestivými klouby.

Zasahují tak i do trávicích funkcí, neboť prostaglandiny hrají významnou roli při normální činnosti zažívacího traktu. Důsledkem takové léčby tak může být poškození žaludeční sliznice, vznik a prasknutí žaludečního vředu, závažné krvácení do horní části trávicí trubice, zánět tenkého i tlustého střeva, změny v jejich propustnosti. 4,5)

V Británii umírá asi 4 000 lidí ročně kvůli užívání NSAID. V USA se odhaduje, že se každý rok vyskytne 200 000 případů žaludečního krvácení a z toho 10 až 20 000 smrtelných.

Často lidé zjistí svůj problém pozdě, bez varování, protože tlumení bolesti maskuje varovné příznaky.

Nicméně účinky těchto léků jsou široké. Vedle vředové choroby mohou způsobit kolitidu (zánět střev), a některé dokonce perforaci (proděravění) tlustého střeva. 6)

Kvůli snížení množství slizničních prostaglandinů mohou zvýšit střevní propustnost. To je příčinou řady alergií a opět vzniká zánět střev. 7,8)

NSAID mohou také zvýšit riziko vysokého krevního tlaku, způsobit kolitidu a Crohnovu chorobu (protože poškozují sliznici tlustého střeva), způsobit zhoršení zraku, zamlžené vidění, Parkinsonův syndrom, vypadávání vlasů nebo uvolňování nehtů, mohou poškodit játra nebo ledviny.

Takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho, neboť takto vypadá snaha o potlačení důsledků. To však není naším cílem. My chceme najít řešení problému. Je možné ho najít, když se to nepodařilo lékařům? 

Další doporučení lékařů je, abychom pili více mléka.

MUDr. Petr Tláskal, CSc. (předseda společnosti pro výživu ČR) prohlásil:

"Mléko a mléčné výrobky tvoří přirozenou součást naší stravy. Schopnost štěpit laktózu dostal člověk do vínku. Mléko je velmi dobrý zdroj biologicky hodnotné bílkoviny, dobře vstřebatelného vápníku, jódu i dalších složek výživy."

Ano, mléko obsahuje hodně vápníku. Avšak dobře vstřebatelný je jenom z lidského mléka. Z kravského mléka se vstřebá jen 25 %. Zbylých 75 % je vyloučeno z těla bez užitku. To ale není všechno.

Mezinárodně uznávaný vědec, profesor Walter Veith, původně profesor zoologie na Univerzitě Západního Kapska a později poradce vlády Jihoafrické republiky pro výzkum výživy, zdraví a kvality potravin, prováděl se svými studenty mnoho výzkumů.

Při jednom z nich zkoumal vztah mezi konzumací mléka a našimi kostmi. Co objevili?

Jakmile pijeme mléko a jíme mléčné produkty, zvýší se vylučování vápníku z těla natolik, že se ho vyloučí více, než kolik se z mléka vstřebalo. Jak je to možné? Co to způsobuje?

Odpověď je – kasein.

Kasein je extrémně kyselinotvorný. A naše tělo reaguje na kyselinu pouze jediným způsobem: uvolňuje z kostí uhličitan vápenatý, který putuje do krve, aby mohl neutralizovat kyseliny. A následně je vyloučen močí.

Někdy se vápníku vyloučí tak velké množství, že ho ledviny nezvládají vyloučit, což může způsobit vznik ledvinových kamenů.
Někdy zase tělo nestačí neutralizovat všechnu kyselinu močovou. Ta se pak usazuje v podobě krystalků v kloubech a způsobuje nemoc nazývanou dna. Dna je často doprovázena zánětem kloubů, což je reakce těla na jejich poškozování od krystalků kyseliny močové.

Když se podíváme na tabulku, jakou kyselinovou zátěž představují některá jídla, tak zjistíme, že kasein je nejhorší bílkovina, jakou můžeme jíst:

Jídlo  =   mmol/100g porce jídla

mouka  7,0

ryby  7,9

maso  9,5

sýr s nízkým obsahem bílkovin (méně jak 15 %   8,0

sýr s vysokým obsahem bílkovin (více jak 15 %)  23,6

zelenina  –2,8

ovoce  –3,1

Profesor Veith není sám, kdo toto zjistil. Studie z roku 1995 říká:

"Mléčná bílkovina zvyšuje produkci kyseliny (v krvi), kterou je možné neutralizovat vápníkem získaným z kostry." 

1) Kasein je bílkovina. Profesor Veith se tedy v dalším výzkumu zaměřil na bílkoviny.

Pokud bílkoviny způsobují vylučování vápníku z kostí, které jsou horší? Živočišné, nebo rostlinné?

Pozvali ho na výzkum do stájí, kde chovali ovce. Pokud se ovce chovají ve stájích, objevují se u některých zkroucené kosti. To se nestává u ovcí chovaných na pastvinách. Když Walter Veith vyslovil názor, že to může být způsobeno živočišnými bílkovinami, tak se všichni smáli, že to nemůže být pravda. "Dobře, pojďme udělat experiment," navrhl profesor.

A tak vybrali 50 beranů Merino, které rozdělili do pěti skupin. První, kontrolní skupině dávali základní skladbu stravy. Každé další skupině pak přidali bílkoviny podle této tabulky:

Skupina

Množství proteinů celkem

Druh proteinů

První  12 %   Základní strava – jen rostlinná, bílkoviny z vojtěšky

Druhá  15 %  Základní strava + 3 % živočišných bílkovin (z ryb)

Třetí  17 %  Základní strava + 5 % živočišných bílkovin

Čtvrtá  20 %  Základní strava + 8 % živočišných bílkovin

Pátá  20 % Základní strava + 8 % rostlinných bílkovin

A jaký byl výsledek? Po nějaké době mohli udělat tyto snímky:

Jak vidíte, berani s největším množstvím živočišných bílkovin se ani nemohli postavit na nohy. Museli je nadzdvihnout, aby mohli udělat snímek.

Dále se podívali na obsah vápníku a fosforu v kostech. Ukázala se přímá úměra: čím větší konzumace živočišných bílkovin, tím méně vápníku a více fosforu měli v kostech.

Nejzajímavější však bylo to, že ovce, které dostávaly 20 % pouze rostlinných bílkovin, nejen že měly kosti naprosto zdravé – měly je lepší než ovce z první skupiny! Vápník ztrácely pouze ovce krmené živočišnými bílkovinami.

Možná si řeknete, že to je jasné, ovce jsou býložravci, a tak jim živočišné bílkoviny uškodily. Souhlasím, že pokud by zde výzkum skončil, nebyl by to správný vědecký postup. A profesor Veith je vědec. Proto zopakoval stejný experiment se psy, s prasaty, s krysami a s králíky.
Výsledek? Naprosto stejný. Všechna zvířata krmená živočišnými bílkovinami ztrácela 3x více vápníku než zvířata pouze na rostlinách.

Někteří namítnete, že pes je masožravec, ten se přece nemůže živit rostlinnou stravou.

Když jsem jeden čas bydlel na Moravě, měl jsem tam kamaráda, který si pořídil psa dalmatina. A protože byl vegetarián, od štěněte dával svému psovi jen rostlinnou stravu. Ten pes nikdy nepoznal chuť masa, a když jste mu nějaké dali, čichl k tomu a odešel. A ten pes byl zdravý a silný.

Někteří lidé reagovali na mé vyprávění o tomto psovi slovy: "To je blbost! To není možné, to by nepřežil." Chápu to. Avšak je to mýtus. Viděl jsem psa vegetariána na vlastní oči.

Víte o tom, že světové veterinární společnosti vydaly varování proti krmení koček mlékem? Protože jim potom selhávají ledviny – právě kvůli zvýšené kyselosti, začínají močit krev a zemřou. Protože mléčný kasein je ze všech bílkovin nejhorší.

Profesor Walter Veith udělal ještě jeden doplňující experiment. Nechal své studenty měřit kyselost slin a moči u třech skupin lidí:

• Vegetariáni
• Masožravci
• Rastafariáni (to jsou vegetariáni, kteří však z náboženských důvodů hodně užívají marihuanu a podobné drogy)

Když shromáždili a vyhodnotili měření, dostali tyto výsledky:

• Masožravci měli vše kyselé, moč i sliny.
• Vegetariáni měli zásaditou moč i sliny.
• Rastafariáni měli zásaditou moč, ale kyselé sliny.

Co je kyselé, musí tělo neutralizovat. Z kostí.

Jaký je závěr?

Pití mléka jako zdroje vápníku je obrovský mýtus a způsobuje obrovskou tragédii především ženské části populace. Důsledkem je řídnutí kostí a problémy s klouby.

Doporučovaný příjem vápníku v civilizovaných zemích je 1 000 mg denně.
V Africe mají příjem pouhých 350 mg vápníku denně a nemají žádný úbytek kostí.

Největší výskyt zlomenin v důsledku řídnutí kostí je v zemích s nejvyšší mírou konzumace mléka a mléčných produktů – ve Švédsku, Norsku, Dánsku, Švýcarsku. Zbytek Evropy a celá Amerika je následuje.

Další studie to potvrzují:
"Při kontrolovaných podmínkách má úroveň bílkovin ve stravě hluboký a trvalý účinek na úrovně vápníku v moči." 2)

"Vysoký poměr živočišných bílkovin vůči rostlinným zvyšuje rychlost úbytku kostní hmoty a riziko zlomenin u žen po menopauze." 3)

Jde řešit osteoporózu jinak? Ano. 

V minulém článku jsme si řekli, že živočišné bílkoviny jsou kyselinotvorné a způsobují vylučování vápníku z kostí, tedy osteoporózu. Přičemž nejhorší bílkovinou ze všech je mléčný kasein (obsahují ho všechna mléka, nejenom kravské).

Oproti tomu rostlinné bílkoviny nezvyšují vylučování vápníku a osteoporózu vůbec. Jak to? Protože jejich odpad není kyselinotvorný.

Jak je však možné, že ženy trpí osteoporózou více než muži?

A jak tedy řešit osteoporózu správně?

Ženám se po přechodu přestává tvořit hormon estrogen. Estrogeny zpomalují aktivitu osteoklastů, které odstraňují opotřebovanou kost. Až do menopauzy mají tedy ženy odbourávání a tvorbu kostí v rovnováze. Když se u nich sníží produkce estrogenů, zvýší se rychlost odbourávání kostí a systém se dostane do nerovnováhy.

Muži také produkují malé množství estrogenů, avšak to se s věkem snižuje jenom málo. Muže ovlivňuje především kyselinotvorná strava. Ženy navíc úbytek estrogenů. Proto při stejné stravě ženy po přechodu trpí osteoporózou více než muži.

Zajímavé však je, že korejské ženy vůbec netrpí symptomy menopauzy jako západní ženy. Neznají návaly horka, pocity vyčerpání atd. A netrpí ani osteoporózou. Po odchodu do důchodu začnou cestovat po světě a užívat života. Jak je to možné?

Odpověď se skrývá ve slově fytoestrogeny. Ty, podobně jako estrogeny, zpomalují aktivitu osteoklastů odbourávajících kosti. Fyto znamená z rostlin. Korejci mají stravu bohatou na fytoestrogeny, a proto netrpí osteoprózou ani symptomy menopauzy.

Mnoho mužů se může bát, že taková strava z nich udělá ženu, že jim narostou prsa a podobně.

Estrogeny se vážou na receptory, které máme v těle. Jsou dva druhy receptorů pro estrogen. Jeden nazýváme alfa a druhý beta. Ženy mají alfa receptory v prsou a ženských orgánech, muži v prostatě. Beta receptory máme v našich kostech, v cévách, v mozku apod.

Fytoestrogeny jsou schopny napodobovat estrogeny, protože mají podobný molekulární tvar, ale jsou velmi selektivní, co se receptorů týče. Estrogeny se vážou na oba typy. Fytoestrogeny preferují receptory beta, což je velmi žádoucí proces, protože beta receptory se nacházejí v kostech, v mozku a cévách. Nefungují tedy jako ženské hormony a neovlivňují muže špatně. 

Jejich konzumace vylepšuje obsah minerálů a hustotu kostí. Mužům (i ženám) také pomáhají zlepšit kognitivní schopnosti, mozkovou činnost. A také zlepšují stav našich cév a srdce.

Hormonálně substituční terapie způsobuje rakovinu. Fytoestrogeny ne. Čemu dáte přednost?

Kde vzít fytoestrogeny?

Mezi nejbohatší zdroje na světě patří lněné semínko. Lžíce čerstvě namletého lněného semínka denně udělá divy. Dalším zdrojem jsou luštěniny, sója, sójové mléko a sojové produkty tofu a tempeh.

Ženy, které denně po dobu 2 let konzumovaly 2 sklenice sójového mléka s obsahem 50 mg isoflavonů, neměly úbytek kostní hmoty ve své páteři.

Australská studie provedená v královské ženské nemocnici v Melbourne prokázala 5% nárůst obsahu minerálů v kostech žen po menopauze, pokud přijímaly 45 g sójové krupice denně po dobu 3 měsíců.

Dalším zdrojem je sušené ovoce, hlavně datle, sušené švestky a meruňky. Výborným zdrojem jsou sezamová semínka. A můžeme zde vyjmenovat ještě další zdroje: ořechy (vlašské, pistácie), arašídy, česnek, broskve, bobule (jahody, maliny, brusinky), pšeničné otruby, brukvovitá zelenina.

Už tedy víme, jak zastavit odbourávání kostní hmoty. 

Kde však vzít dostatek vápníku?

Víte, odkud se bere všechen ten vápník v kravském mléce? Z trávy. Ono totiž vše, co má zelenou barvu, obsahuje hodně vápníku.
Výborným zdrojem vápníku jsou také sezamová semínka. Všimněte si, že jsou zároveň i zdrojem fytoestrogenů.
Dalšími skvělými zdroji jsou mák, luštěniny, mandle, Chia semínka, fíky, mrkev nebo rajčata.

Mnoho výživových poradců vám bude tvrdit, že rostliny jako zdroj vápníku nestačí, protože vápník v rostlinách má nízkou vstřebatelnost – pouhých 5-8 % oproti mléku, kde uvádějí 30 % (ve skutečnosti je to jenom 25 %). Jenomže i kdyby byla vstřebatelnost z mléka 30 %, k čemu nám to je, když ho pak více než 30 % vyloučíme, jak jsme si ukázali v minulém článku? I kdyby se z rostlin vstřebalo méně vápníku, je důležité, že ten vápník v našem těle zůstane!

A u brokolice, kadeřávku nebo čínského zelí je vstřebatelnost 50–60 %. Tempeh a tofu mají vstřebatelnost vápníku 30 % a nezvyšují jeho vylučování močí. U semínek můžeme zvýšit jeho vstřebávání namáčením nebo naklíčením.

Zastavili jsme vylučování vápníku z těla, zastavili jsme odbourávání vápníku z kostí, máme jeho dostatečný příjem ve stravě... Stačí to? Ne.

Dodávat tělu samotný vápník nestačí. Zpracování vápníku v těle je závislé na řadě dalších látek. Jakých? 

Zastavili jsme vylučování vápníku z těla, zastavili jsme odbourávání vápníku z kostí, máme jeho dostatečný příjem ve stravě – stačí to? Ne.

Dodávat tělu samotný vápník nestačí. Zpracování vápníku v těle je závislé na řadě dalších látek. Jakých?

Lékaři vám řeknou o vitaminu D. A také vás budou varovat, že při předávkování vám hrozí zavápnění měkkých tkání, kloubů, cév, žaludku, plic a srdce. Oficiálně doporučená dávka je 400 IU jednotek denně. Správná dávka je však 1–2000 IU jednotek denně.

Někteří výživoví poradci vám poví o vitaminu K, který směruje vápník do kostí a zubů. Jeho nedostatek způsobuje, že se vápník usazuje místo kostí ve svalech a cévách. Z toho vyplývá, že pokud ho užíváme společně s vitaminem D, zavápnění tkání nám nehrozí. Správná dávka není oficiálně stanovena, předávkování však naprosto nehrozí. Zdraví dospělí by měli užívat 90 μg (ženy) až 120 μg (muži) denně. Při osteoporóze by však toto množství mělo být až dvojnásobné.

Už jen málokdo vám poví o magnéziu (hořčíku), které ovlivňuje průchod vápníku a dalších iontů do buněk a spolu s vápníkem reguluje stažitelnost svalových vláken (fungování svalů). Hořčík je nutné konzumovat v poměru 2 : 1, tedy na dva díly vápníku jeden díl hořčíku.

Ještě méně lidí vám řekne o potřebě vitaminu B2, který ovlivňuje využití hořčíku (a tím následně průchod vápníku do buněk). Vitamin B je nejlepší užívat v komplexu s dalšími vitaminy skupiny B, protože se vzájemně ovlivňují a doplňují.

O čem se však mluví nejméně, je vliv BÓRU.

V prvním článku jsme si vyprávěli, jak a proč zakázali borax, který pomáhal na artrózu. Většina lidí trpí nedostatkem bóru. A to je zlé. Proč?

Bór mění vitamin D na jeho aktivní formu, a tím zvyšuje jeho účinnost. Jinými slovy, bez bóru se vápník málo ukládá do kostí. Bez bóru vitamin D nefunguje tak, jak má. Ale to není všechno.

Nedostatek bóru způsobuje nadměrnou aktivitu příštítných tělísek. Tak pak uvolňují vysokou hladinu parathormonu, který dává signály:

• kostem, aby vylučovaly zásoby vápníku z kostí a zubů
• tenkému střevu, že má vstřebávat víc vápníku

Výsledkem je osteoporóza, osteoartróza na straně jedné a zavápnění měkkých tkání na straně druhé. Dalším důsledkem mohou být ledvinové kameny.

Bór také ovlivňuje metabolismus steroidních hormonů, především pohlavních. U mužů zvyšuje hladinu testosteronu a ženám hladinu estrogenu v menopauze. A to, jak již víme z minulého článku, má také vliv na kvalitu našich kostí. Pokud máme dostatek bóru, ženy nepotřebují hormonální léky.

Proč máme bóru nedostatek?

Bór bychom měli konzumovat s rostlinnou stravou. Je pravda, že zemědělská půda v některých zemích je na bór chudá. To však není ten hlavní problém. Hlavní problém je v hnojení půdy chemickými hnojivy a v používání chemického ošetření půdy proti škůdcům.

V přírodě je půda plná mikrobů, kteří rozkládají látky v půdě tak, že jsou vstřebatelné pro rostliny. Chemické zásahy člověka na polích mikroby zabíjí. Vinou toho jsou rostliny chudé na všechny minerály a hlavně na bór. Je jedno, kolik ho v půdě je. Zůstane tam dál. Do rostlin se nedostane.

Organické jablko pěstované na dobré půdě může mít 20 mg bóru. Jablko pěstované s chemickými hnojivy může mít pouze 1 mg bóru.
Další důvod je vaření zeleniny. Vařením se většina minerálních látek může odstranit.
Také citlivost na lepek nebo přemnožení Candidy (u lidí, kteří jedí příliš mnoho sladkého) brání vstřebávání minerálů.

Kvůli tomu je průměrný příjem bóru ve "vyspělých" zemích jen 2–5 mg denně. A průměrný příjem pacientů v nemocnicích může být jen 0,25 mg bóru denně. Denní potřebná dávka není přesně stanovena. Nicméně naši předkové před 100 lety mohli mít příjem z potravy 20–30 mg denně.

Analýza kostí ukázala, že artritické klouby a sousední kosti měly pouze poloviční obsah bóru než zdravé klouby. Stejně tak synoviální tekutina, která maže klouby a poskytuje chrupavce živiny, má v artritických kloubech nedostatek bóru. Po doplnění bóru byly kosti mnohem tvrdší než normálně a chirurgové zjistili, že je obtížnější je řezat. S příjmem bóru se zlomeniny kostí hojí přibližně za polovinu normální doby u člověka i zvířete. Koně a psi se zlomenýma nohama, nebo dokonce pánví, se plně zotavili.

Zajímavé je, že na zásadní zlepšení stavu kostí a kloubů stačí navýšit příjem bóru o 3 mg denně, což není mnoho. To ukazuje, že ho máme v těle opravdu nedostatek. Já osobně jsem přesvědčený, že optimální dávka pro lidi s osteoporózou nebo artrózou je 6–10 mg denně. Dávka 3 mg je vhodná spíše jako prevence.

Jak doplnit nedostatek bóru?

Existují doplňky stravy s bórem. Já však dávám přednost boraxu. Proč?
Borax má jednu několik důležitých přínosů navíc. Jakých?

Borax je vynikajícím fungicidem. Česky řečeno výborně hubí plísně. V dnešní době, kdy se děti i dospělí přecpávají sladkostmi, má obrovské množství lidí ve střevech přemnoženou Candidu. Kde je přemnožena tato plíseň, je problém, aby se bór jako minerál vstřebal (jak jsme si řekli výše).

Borax tedy nejprve vyhubí plísně, a tím umožní střevu, aby opět vstřebávalo bór i další minerály. A střeva si bór z boraxu vytáhnou.

Jaké dávky boraxu musíme užívat? To se liší podle problému, který řešíme. Jiné dávkování je při hubení plísní a jiné u léčby kostí a kloubů.

A o tom si povíme v příštím, posledním pokračování naší série o zdravých kostech a kloubech.

Také si ukážeme, zda je borax opravdu nebezpečně jedovatý, jak nám úřady tvrdí, jaké dávky můžeme bezpečně a bez obav užívat a kde jej pořídit.